Mnohí si ale svoje utrpenie vôbec neuvedomujú... A dokonca sú ľudia, ktorí si ani neuvedomujú, aký môžu byť šťastní, že vôbec žijú... že počujú, že vidia, že prežívajú lásku, že majú rodinu pokope... ale málo ľudí sa s tým pochváli... každý sa len sťažuje... *74*

• Odpověď: Být šťastný z toho, že člověk vidí, je stejné, jako být šťastný, když je rostlina zelená. Štěstí si uvědomíme, až ho nemáme - a je to zcela přirozené a logické. Taková je lidská povaha a tvrdit "Jsem šťastný už jen proto, že jsem se probudil zdravý.", mi přijde pokrytecké. Na utrpení je jediný fungující lék - nebýt sám.

...býval som taký, že som sa rád uzatváral, topil sa vo svojom utrpení, chcel som ale aby to každý videl, len som čakal, kým sa niekto spýta: "Čo ti je?"... aj ja som bol pokrytec...

Tedy v tom komentáři k této fotce je takové moudro a také klíč... že k tomu ani nemám v podstatě co dodat... Ty jsi uplný filosof, Michale!!! :-) A vůbec né od věci... díky a klobouk dolu!!! V mnohém cítím, že právě tohle se týká i mě... a vím, že řešení je zhruba takové... je to však docela těžké.

• Odpověď: Prvním krokem k řešení problému je jeho pojmenování, resp. uvědomění. Zbytek už je spíše otázkou vůle a obětování pohodlí. Bohužel "chtít" někdy nestačí :\

Utrpení může být fyzické, nebo psychické. Ten druhý případ je mnohem horší, bývá mnohem bolestivější, není vidět, špatně se hojí nezřídka zůstávají trvalé následky v podobě doživotního psychického traumatu. Způsobujeme si ho ale opravdu většinou sami, protože se nedokážeme srovnat sami se sebou, se svými myšlenkami, s vlastním tělem, trápíme naprostými zbytečnostmi, které přerůstají ve velké psychické problémy. Jsou však i situace v životě, kdy nám takové trauma přivodí třeba smrt někoho velmi blízkého, nebo jiná tragická událost. Na některé věci nelze úplně zapomenout, vygumovat z naší mysli, i kdybychom se sebevíce snažili.

pěkný a výstižný

Zdravim Michale, mozna ted budu mluvit uplne od veci, tyhle veci o kterych tady mluvite jsou pro me spanelskou vesnici, nejsem filosof ale jsem zacinajici fotograf a zkousim dark art, tvoje fotka(jestli je teda tvoje) "Utrpení" je proste bomba! zkousel sem neco podobneho ale moc se nedarilo, nemohl by si me trochu navest s upravou ve photoshopu (predpokladam ze je to delany v tom).

Byl bych ti nesmirne zavazan

• Odpověď: Ahoj Luboši, už jsem to sliboval vícekrát (vím, sliby - chyby), chystám tutoriál, kde bude vše vysvětleno. Ve zkratce je nejdůležitější boční světlo, díky kterému vyniknou stíny. Více už opravdu v tutoriálu. Snad se bude líbit.

souhlasím s Jarkou, psychické utrpení je vždy mnohem a mnohem horší než fyzické. Bohužel to vím ze své vlastní zkušenosti. (nebo Bohudík to opravdu nevím)...

• Odpověď: Za každou vlastní zkušenost jen bohudík.

Utrpení a pláč. Tyto dva obrázky na mě zapůsobili nejvíce. Právě proto, že je v nich něco tajemného, jsou nádherné. Když jsem na tyto stránky zabloudila úplně náhodou, byla jsem ohromená. Chtěla jsem vidět všechny obrázky, každý v sobě má něco a na každého působí jinak. velice Vás obdivuji, ty obrázky jsou něco úžasného.

• Odpověď: Děkuju.

UTRPENÍ každý má potřebu se čas od času v něčem "utopit"potrápit si trochu svoje srdíčko,utrpení patří bezvýhrady do každého života a to nejen lidského.musím však podotknout,že v obrázku vidím více fyzickou bolest než utrpení.

• Odpověď: Jen lidé dávají svou bolest takto najevo. Zraněné zvíře se zlomenou nohou dělá, jakoby se nechumelilo (prostě nohu nepoužívá a tiše si kulhá). Člověk skučí a skučí. Proto tenhle obrázek.

dar člověka a tím je mimika a o to je zvíře ochuzeno věřím že i zvíře prožívá bolesti stejně jako člověk akorát to neumí vyjádřit svou mimikou a tím je ochuzené protože bolest nevidíme a nemůžeme mu pomoci.