Je hodně zvláštní, jak se dnes lidé straní smrti, bojí se o ní mluvit, smrt jako by byla odsunuta někam na okraj, jako by ani neměla mezi námi místo. Přitom je to součást našeho bytí, stejně, jako narození, které oslavujeme, tak i smrt k našemu životu neodmyslitelně patří. Přitom spousta lidí bez odporu sleduje umírání v mediích, ve většině případěch násilné, nepřirozené, nesmyslné, naaranžované.

Na jednu stanu nás smrt přitahuje, přitahuje nás pohled na ni, magnetizuje, někoho dokonce vzrušuje. Na druhou stranu se o ní bojíme mluvit, přehlížíme ji, nechcemi ji vidět takovou, jaká ve skutečnosti je. Lidé umírající přirozenou smrtí nebo i po dlouhé nemoci, dnes umírají převážně v nemocnicích nebo v hospicích. Příčí se nám z nějakého důvodu pohled na starého umírajícího člověka, přestože to není historicky zase až tak dávno, co lidé umírali doma, mezi blízkými a tak nějak "lidštěji".

Jak se vůbec ke smrti stavíme? Většinou se jí bojíme. Asi je to přirozené, protože nikdo neví, zda život skutečně smrtí končí a jestli ne, co přichází po ní? Smrt může být naopak pro mnohé vysvobození. Přichází náhle, nečekaně, nebo naopak dlouze a bolestivě. Má hodně podob, ale musíme se jí naučit brát takovou, jaká je. Nemůžeme ji podplatit, odsunout na jindy, kdy se nám to bude hodit lépe, nemůžeme stisknout tlačítko reset...

Pohled na smrt v někom může vyvolávat odpor, ale všichni jsme tu jen na chvilku. Ale až jednou sami opustíte ten mumraj na jeviští života, jak byste se tvářili nad údivem pozůstalých se slovy na rtech "jak jste mrtví odpudiví"? Není to nehezký pohled, ale je to smutný pohled, o to smutnější, když tu váš život nemá v kom zanechat stopy.

V souvislosti s tímto tématem se mi vybavilo jedno motto:
"Žij tak, aby až budeš jednou umírat, ty ses usmíval a ostatní plakali"

Jinak fotografie se ti, Míšo, povedla. Myslím, že tou jakousi strnulostí, schoulením a určitý chlad, který z toho cítím, ten závan smrti dobře vystihl. Hodně tomu napomohlo opět nasvětlení, motiv vystupující ze tmy, fotografie neukazuje vše, jen napovídá. Možná si pod tím někdo představí něco jiného. Docela by mne zajímaly i názory ostatních, i když si troufám odhadnout, že se jich tu moc asi neobjeví, nebo objeví, ale asi zase ty nechápající. Měli bychom nejdříve pochopit sami sebe, protože pohled na smrt je pohledem i na vás samotné...

• Odpoveď: Ty kontrasty jsou zajímavé. Se smrtí se setkáváme stále častěji, avšak ve stále zkreslenější podobě. Lidé si na smrt zvykli, ale vryli si ji do paměti jinou, než ve skutečnosti je, dříve se spojovala s důstojností, dnes s krví, dříve ji lidé brali jako obřad, rozloučení, dnes jako událost, se kterou se setkají metrem cestou do práce. Proto se jí lidé bojí. Přijde jim krutá, nechtějí ji vidět. Ve skutečnosti je smrt podobná zrození, člověk by na ni měl být připravený, vždy je tam strach z neznáma, z toho, co se stane, když nevyjde to, jak jsme si to představovali...
  
  Co se týče toho motta, je asi pravdivé, ale smrt by neměla být o pláči, ale právě o životě, o další cestě, zemřelého i pozůstalých. Pro všechny je to uzavření kapitoly, která už několik stran spěje k vyvrcholení. Neumírá jen naše tělo, umíráme i v průběhu života, mnohokrát, ztrácíme naději, kterou po čase najdeme někde jinde, umírají naše očekávání, představy, sny... aby byly nahrazeny novými, pevnějšími a lépe dosažitelnými. Smrt není jen otazník ve smyslu neznámého, ale hlavně je to nápověda, rozuzlení a vysvětlení...

O smrti nedokazu mluvit. Potkala me moc brzo, naprosto nepripravenou. Strasne moc me ovlivnila a strasne me zmenila...
Koukam na tu vasi fotku a moc mi smrt nepripomina... Vidim tam zamyslenou mladou tvar. Mlada tvar nemuze, a ani to nedokaze, zobrazit a vyjadrit smrt. Pro mladou tvar je smrt strasne neco vzdaleneho, neco ciziho, neco, co se ji netyka... Ja z te fotky proste smrt necitim a myslim si, ze to neni zpusobeno jenom tim fadnim klišé, ze smrt muze predstavovat pouze a jenom stary clovek...

• Odpoveď: Smrt vždy nás změní, často o 180 stupňů. Není ale jen zlá. Smrt druhých, tím více blízkých, nám umožnuje pochopit ohromné množství souvislostí, ukazuje směr, zatemňuje hloubky a prosvětluje výšky. Vždy má souvislost s dlouhými a bodavámi myšlenkami, ty s fotografií také velmi úzce souvisí, máte pravdu, stejně jako s ní souvisí ta mladá tvář. Smrt přeci není o věku, to už pochopila spousta z nás, máme zafixováno, že souvisí s vráskami, opotřebovaností, tak to ale není. Co mládí chybí, jsou zkušenosti, jsou tam zkreslené představy pramenící právě z nedostatku těch zkušeností, třeba i se smrtí, jsou tam iluze, představy, očekávání. O to více bolí. Ale otupí. Čas je to, co s ní nejvíce souvisí. Smrt je změna přinášející mnoho nových očekávání i dalšího strachu. Vždy se ale lépe smiřujeme s tím, co nezažíváme poprvé, už jen proto, že netrpíme tím obrovským strachem s nepoznaného.

Je to zvláštne, ale niekedy sa nás smrť dotkne. Je neviditeľná, ale dotýka sa nás v nespočetných okamihoch života. Cíti ju samovrah? Veď samovrahovia sa jej pozerajú rovno do tváre pár sekúnd pred dokončením všetkého...
A nielen samovrahovia... ale aj my, keď priveľmi riskujeme a až po pohladení smrťou nám stiahne brucho... keď si to uvedomíme...
Ja osobne sa smrti nebojím. Ale je mi takisto nepríjemná skutočnosť, že netuším, či si stihnem dať všetky veci doporiadku, či sa stihnem rozlúčiť, či stihnem na to mojich najbližších pripraviť... Pretože sám neviem, či je lepšie odísť pomaly a s vedomím, že koniec je blízko, alebo naozaj v zlomku sekundy zanechať telesnú schránku tomuto svetu a už nikdy nepovedať niekomu pár dôležitých slov, ktoré som si odkladal na inokedy...
Ja si osobne myslím, že človek je po smrti niekde v tom, čomu veril celý život... Ale každý individuálne.

A inak mám v poslednej dobe pocit, že človeku nie je normálne súdené vedieť celú pravdu o podstate života, o prvenstve vajca či sliepky, človek nemá vedieť, čo je po smrti... Plkátko to raz veľmi dobre vystihlo, keď rozprávalo o dvoch bábätkách v brušku maminy... Či veria na život po pôrode... Existujú ľudia, ktorým sa darí odkrývať aj za hranicami všetkých známych právd, majú danosť, že chápu to celé v širšej škále, nie len od narodenia po koniec života... Ale okrem toho treba vedieť aj to, ako tú pravdu odhaľovať... treba dodržať presný postup, pretože inak v tomto svete skončili existenciu... Sám som pocítil čo to je, keď som sa naozaj zaťal a začal som rozplietať pavučinu rôznych názorov o smrti a o veciach po nej... Ale po necelej hodinke som bol tak zamotaný vo vlastných výsledkoch, že vŕtať sa v tom ešte hodinu a je to na cvokaře! Presne to si myslím, že sme tu, môžme vidieť, počuť, cítiť... to máme dovolené... Ale presne vedieť prečo sme tu, prečo sme takí akí sme, kedy odídeme z tohto sveta nenávratne preč a hlavne prečo práve vtedy a čo by sa ešte stalo, keby sme neodišli a podobné otázky.,... JEDNODUCHO V SYSTÉME EXISTENCIE ĽUDSTVA NIE JE DOVOLENÉ POCHOPIŤ!

• Odpoveď: Říká se, že sebevrah si váží života, jinak by se z něj nestal sebevrah. Po smrti se najdeme v tom, o co celý život usilujeme. Všechno k něčemu je a myslím, že zúčtování se dočká každý z nás. Asi je pravda, že "pochopit" nám souzeno není, ale možná je to všechno úplně jinak. Pochopí jen ten, kdo se nenechá odradit tou první hrází, dostane se přes dveře, za které nevidíme, možná se bojíme vstoupit. Můžeme nechat všechno být a spoléhat na osud. Můžeme ale také žít v uvědomění, že se všechny naše činy někam zapisují. A do této knihy budeme moci jednou nahlédnout...

kdyz koukam na ten obrazek beha mi z nej mraz po zadech!!citim z nej strach,smutek,samotu...ale zaroveň se mi libi a hodne me pritahuje!!
o smrti se nekdy tezko mluvi,ale je to neco co ceka vsechny a pro nekoho to muze byt i vysvobozeni...

• Odpoveď: Strach, smutek i samota se smrti velmi blízce dotýkají, tím více v tomto případě. Smrt byla pro lidstvo vždy něco trochu obávaného i přitažlivého zároveň, jen ty misky vah se v poslední době stále přehupují více k těm obavám, kdežto dříve byla brána jako logické vyustění života, jeho součást. S tím vysvobozením však lze jedině souhlasit...

MIchale. já procházím Tvé fotografie a musím se ptát, proč, proč všude tolik deprese a celkového záporného náboje, skutečně Tě život častuje jen samými bolestmi ? Já nechci kritizovat, to ne,jen se ptám , proč tvůj postoj k životu je tak celkově záporný.
I přes všechny prožité bolesti si myslím, že život je krásný a je stále co dávat i přes všechny ty splíny, kterýmí nás život častuje. Kdo chce, ten roste, kdo nechce ten sedí čeká.
Lék na životní bolest je nutno hledat jen a jen v sobě.
Jinak fotografie se mi opravdu líbi , provokuje a vyzývá...

• Odpoveď: Vždyť neříkám, že život za to nestojí nebo není krásný, Heleno. Jen ukazuji věci, které většina jiných lidí z nepochopitelných důvodů nechce vidět, naivně se před nimi skrývají. Můj postoj k životu není záporný, je pesimistický, protože jsem už pár těch méně příjemných situací zažil a vím, jak chutná porážka, strach i bolest. Hlavně ta uvnitř člověka.
  
  Optimisty či pesimisty se nerodíme, ty z nás dělají zkušenosti. To však nic nemění na tom, že bychom se měli snažit brát život minimálně takový, jaký je, nejlépe o něco lepší. Všechno je o motivaci, pokud tu nemáme, náš život se zhroutí v nekonečný stereotyp, nudu, šeď. Na jednu stranu je okolo nás obrovské množství krásného, na druhou neméně ošklivého, a zavírat před něčím z toho oči, je nezodpovědně vůči nám samým. Situaci okolo nás ne vždy ovlivníme, ale to, co je uvnitř nás, ano.

Děkuji Michale za odpověď, jsem ráda, že v podstatě říkáme to stejné.
Jen tematicky, teď jsem dočetla knihu o smrti a o sebevraždách, kde stojí zmínka o tom, že údajně existuje web, kde se setkávají lidé se sebevražednými úmysly a dokonce tam probírají zaručené způsoby, co je lepší, dokonce i dochází ke společnému plánování sebevražd. To nějak nedokáži pochopit. Tak si říkám, proč jeden člověk podlehne tíži svých problémů a jiný dokáže třeba udělat tak překrásnou fotku s komentářem jako ty. Otázek je milion, a času na hledání odpovědí tak málo. Hezký den.

• Odpoveď: Takových webů je spousta, Heleno, jen v ČR jich je několik, a to jsme jen malý ostrůvek. Sebevraždy se páchají dokonce i na inzerát, stejně jako si podávají inzeráty třeba lidé, kteří se chtějí nechat zabít a sníst (!!!). Ona v člověku vždy naroste odvaha, když ví, že v něčem není sám. To, co by o samotě nikdy neudělal, mu pod tíhou davové psychózy nedělá nejmenší problém. A ještě se cítí jako hrdina.
  
  Času na hledání odpovědí je skutečně málo, stejně jako míst, kde lze hledat a lidí, kteří jsou schopni a ochotni se o takových věcech bavit. Komunikace je základem úspěchu v čemkoliv, bohužel někdy i v situacích, které jsou evidentně zcela špatné (viz minulý odstavec). Také děkuji za komentář a přeji prozářený den.

Uz jsem tady jeden komentar o Smrti napsala. Mimo jine jsem v nem uvedla, ze nedokazu o Ni psat, protoze s Ni mam velice bolestivou osobni zkusenost, kterou si nerada i po letech pripominam. I po letech to stale moc boli. Potom jsem se rozepsala, ze "...mlada tvar nemuze, a ani to nedokaze, zobrazit a vyjadrit Smrt. Pro mladou tvar je Smrt strasne neco vzdaleneho, neco ciziho, neco, co se ji netyka... " To jsou moje vlastni slova... Napadaji me hrozne myslenky, jestli jsem tim neco neprivolala.
Je to pro me strasne, ze zrovna po tydnu se sem vracim a rozepisuju se o Smrti a zminim i tu "mladou tvar". Tentokrat se mi ale ulevi, kdyz se o Ni rozepisu.
Smrt neni neutralni, Smrt strasne boli, strasne moc. Uvedomite si to teprve tehdy, kdyz nekoho moc blizkeho ztratite. Kdyz ztratite nekoho, kdo se uz nahradit neda. V ostatnich pripadech, kdyz s ni nemate blizkou osobni zkusenost, o Smrti tvrdite, ze je neutralni, tvrdite o Ni, ze je soucast zivota a tvrdite to stejnym tonem a zanicenim, jako kdyz sdelujete, ze Zeme je kulata.
Pisu o tom vsem proto, ze me vcera znova potkala Smrt. Zemrela mi neter, zemrela nahle, po autonehode a bylo ji 21 let. Byly jsme si hodne blizke, protoze tech mych primych pokrevnich pribuznych mi moc nezustalo. Hodne jsem ji obdivovala.
V zivote neni nikdy nic absolutni a definitivni. Zivot s nami bez naseho pricineni dokaze pekne zamavat. Proto ty nase kazdodenni mezilidske boje a sarvatky, honeni se za preludem, mne z tohoto meho dnesniho uhlu pripadaji strasne ubohe a nicotne. Dochazi mi slova...

• Odpoveď: Nezbývá, než popřát hodně sil v tom nefér boji se smrtí, Reno. Každý, kdo jí někdy pohlédl do tváře, ví, jak těžké je vzdorovat. Nadále si však troufám tvrdit, že smrt je neutrální - vždy zezačátku bolí, ale ta bolest je dána postojem naší mysli, truchlením nikomu život nevrátíme, i když to vypadá, že se to lehce napíše a těžko udělá... smrt bolí, ale je to bolest, kterou zmírní pouze čas a nezůstávání o samotě... každá další zkušenost to dokazuje. Neříkám to často, ale pro vás bude lépe, Reno.

Milá Reno, čtu Tvůj příspěvek a nemohu nereagovat.
Nic si nevyčítej, prosím, Ona chodí dle vyššího plánu.
Jen mi dovol Ti poslat obrazně mnoho pozitivního, ať najdeš v sobě sílu tuto svou životní zkoušku překonat.
Věř mi prosím, že též vím, jak bolí odchod jak dítěte tak i mladého člověka.

Milá Heleno, milý Michale,

chci, abyste věděli, že jsem Vaše krásná slova četla. Pohladila mě.

Děkuji a přeji Vám všechno jenom to dobré. R.

Kdysi dávno jsem přečetla takřka vše od Moodyho,pak jsem se k jeho knihám vrátila po smrti svého otce a opět hledala odpovědi a i v jiných knihách...zajímalo mě,jak vše probíhá a funguje v těch posledních chvílích...avšak zda jsou to chvíle poslední??? Ani já tomu už nevěřím...energie se přece neztrácí,pouze se přeměňuje v jiné formy do nekonečna..Myslím,že smrt je, jak píšeš,přestupní stanicí do překrásných dimenzí..kdo chce,ať tomu věří,kdo nechce,může se smrti bát a zmizí ze světa jak to nepatrné zrnko písku...Hodnotím fotografii za plný počet...a hodnotila bych i vše,co jsi o smrti napsal protože napsat v několika málo(relativně málo)větách..tolik upřímnosti a "krásy" o smrti...myslím,že jsem při čtení těch řádků zapomněla dýchat...tímto stylem napsat celou knihu na toto téma...Moody by byl dvojka(můj osobní názor,který nikomu nevnucuji a nic proti Moodymu)..Vesmír a absolutně vše v něm je jedna obrovská chemie,fyzika a matematika..a i my..tak nitěrné součástky tohoto kolosálního systému,sem patříme,máme tu své místo,svůj význam,svůj důvod...náš život tady není náhoda ani omyl,stejně tak jako smrt,která k našemu životu patří.Nebojme se paralelních cest...Díky Michale..

smrt,,..tohle je dalsi cast naseho at uz kratkeho ci dlouheho zivota...Smrt je tady a tady taky navzdy bude...bez smrti,,nemuse byt zivot..Tenhle obrazek na me pusobí velice pozitivne..smrt neni zalozena na veku,,smrt muze potkakt kazdeho..mam s tim velkou zkusenost..umira mi kamaradka a memu klukovi..umira mala 8-leta segra...myslim,ze svet je nespravedlivý..na smrt ne zlobit nemuzem...ona nemuze za to,kde a proc je...to svet ji urcuje,,koho si odnese...

já se na ní už i těším...

Zdravím ...

Nejspíš mi už není pomoci. Narazil jsem na tuto stránku čirou náhodou a od prvního pohledu mě fascinovala, už jen ty fotografie .. silný pocit .. ti lidé.Dokázal jsem se v cítit do jejich utrpení.Já beru život také pesimisticky, takový jaký je.Je beze sporu i krásný, ale miska vah, ačkoli to nerad říkám, převažuje na tu temnou stranu.Je to můj pohled na svět.

Smrt ... přirovnání zrnko písku, mi přišlo drsné a zároveň velmi přesné.

Jinak Michale, moc dobře se čtete, vidím, že na věci máte skutečný pohled, velmi rozumný a jasný.
Já se ve věčině situacích ztrácím a neumím se zachovat,tak jak by se náleželo.Proto obdivuji lidi jako vy, kteří vědí, jak se věci mají a vědí, jak se zachovat a poradit.

• Odpoveď: Děkuji, Honzo. Já zase obdivuji lidi, kteří se umí zamyslet i nad něčím jiným, než tím, čím nás oblbují v televizí. Takových je velmi málo. A moc mne těší, že spoustu z nich potkávám na těchto stránkách.

Podle mne tenhle obraz nevyjadruje smrt, ale spis strach z ni..
Mlada tvar ktera neumira, ale boji se umrit...Mladi je uzasne obdobi plne pocitu ze vam patri cely svet-jedine co vas tryzni je myslenka na to, ze jednou vse skonci, ztrati se v necem neurcitem...smrti. Nikdo nevi co smrt je, co nasleduje nebo co bude s nasi dusi. Tato nejistota je duvodem strachu ze smrti.
Ale nejvice se ji neboji ti, kteri maji k smrti blizko, nybrz ti kteri jsou od ni daleko, ti kteri si zivota uzivaji naplno...Jednou to skonci...jednou to musi skoncit...

• Odpoveď: To je velmi zajímavá myšlenka. A pravdivá. Ten, kdo má k smrti nejblíže, se jí nejméně bojí. A ten, kdo před ní utíká, jí běží vstříc.

ano musim souhlasit s Darke
i kdyz si ale nejsem vubec jist zda je na fot..tedy spise obrazku zena ci muz, ale to na mem pohledu nic nemeni. Dokazu si zive predstavit tu situaci cekani na neco zleho, proste neco spatneho a nemusela by to byt hned smrt. Cekani, schovavani a chouleni se nekde v rohu o samote a beznadeji..v nedokonalem ukrytu pred zlem kde uskost hraje hlavni roli...

• Odpoveď: Těžko budu vysvětlovat proč, ale tento komentář vystihl důvod pořízení této fotografie na 100%.

La persona que diseñó la imágen central es todo un artista. Es aquello que penetra por los ojos y llega al corazón. Excelente.

• Odpoveď: Thank you.

Myslím si že to hodně vyjadžuje smrt, samotu, smutek, trápení, bolest...

Tema nesmirne zajimave. Skoda, ze je silne poznamenano /samosebou/ tim evropsko-katolickym citenim, myslenim... Daleko vic lidi zije mimo Evropu a dovoluji si tvrdit, ze tam se na tento ukon divaji trochu jinak. Takova JV Asie a jejich filosofie zalozena na budhismu az tak neduma o samote,smutku,trapeni, bolesti a smrti. To by se khmerove, laove, vietove...museli z tech masakru zblaznit.
A u nas ani uceni doktori nechteji aby se clovek podival na mrtveho treba pri pitve. Ale nevedi proc.
Neco shnileho v te krajine angloamerickokrestanske.

• Odpoveď: Zrovinka čtu knihu Posleství od protinožců. Je o slečně, která ze dne na den zahodila absolutně vše, co měla. Odešla ze své pohodlné vilky, vyhodila kreditky a začala žít s domorodci.
  
  Když jsem četl, jakým způsobem tito na první pohled primitivné lidé přistupují k životu, zastyděl jsem se. Primitivní jsme my, protože své životy a vůbec celé myšlení stále více upíráme k věcem a balastu. Prožijeme tak jedno procento svého života. V tom zbytku se jen plahočíme a přežíváme.

ja o smrti neco vim We kualu beu yalubuies

Vice do praxe: Moc lidi umira a nic z toho neni. Takze z ucty k zivotu darovat telo /zbavene potrebnych organu pro jine/ nekteremu z anatomickych ustavu. At se lide maji na cem ucit a poznavat.

• Odpoveď: Děkuji za názor.

Todos somos sombras en este mundo e mos sido traisionados y des pues de querer odiamos el amor no sirbe solo son mentiras el amor solo trae odio, rencor y muchas cosas, el amor no enseńa a odira. !Solu DArkˇ

Musím přiznat, že mě ten obrázek docela oslovil, i když se někomu zdá, že nemám proč, na smrt myslím docela často...přijde mi jako osvobození ze života, který mi přijde docela beznadějný...oslovila mě proto, že mi přijde, že o smrti se musí přemýšlet, protože je to nedílná součást života!Tak jsem si tak představila sebe jako tu dívku na obrázku...zamyšlenou o smrti...

• Odpoveď: Diskuse a zamyšlení o smrti jen pomáhá ji brát jinak, než s odporem nebo opovržením. Jen ji nemůžeme brát jako vysvobození, dokud nebudeme vědět, co ve skutečnosti znamená.

Smrt je teprve začátek...Viděli jste Matrix Revolutions?

Myslim ze na druhe strane je neco opravdu podivuhodneho a proto smrt je nas druhy zacatek.

• Odpoveď: Možná i třetí... nebo třicátý...

Všechny Vaše fotografie mě opravdu zaujaly,jsou velice dobře vypracované.Je vidět,že o tomto umění toho víte hodně.
O Smrti jsem dříve přemýšlela,ale po tom,co mi náhle zemřel hodně blízký člověk,jsem si uvědomila,že to nemá smysl.Smrt si pro každého jednou příjde sama...

• Odpoveď: Zkušenosti jsou nejlepším pomocníkem pro pochopení. Smrt nás čeká všechny, ale proč jí utíkat do náruče?

hodně se mi líbí tvé názory,
Smrt je krásná dáma, která dává i bere...všechno je na tolik složité, že to nelze pochopit...jak život tak smrt a vše má svůj řád...nikdy je všechny nepochopíš...a když pochopíš tak nedáš do slov jen je budeš žít...
život i když bolí je nádherný a stojí za to ho žít. i když to někdy strašně moc bolí
fotka je nádherná

• Odpoveď: Člověk pochopí, až chápat nepotřebuje. Bolest přináší i uvolnění, vždy něco ukončí a započne.

proč spekulovat o smrti?
lidi co se jí bojej se jí bojí z většiny jen pro to že udělali něco co neměli.
Smrt tu byla je a bude. vyrovnat se strachu ze smrti by měl každej kdo se jí bojí pro to že pak bude umět se strachem žít!

• Odpoveď: Vyrovnat se se smrtí můžeme i tím, že o ní budeme mluvit.

nechapu proc wsichni lidi se bojej smrti wzdyt to neni nic tak hroznyho!!! Narodily jsme se proto aby jsme stejne umreli!!! Wzdyt smrt je taky ritual!!!

• Odpoveď: Určitě jsme se nenarodili jen proto, abychom umřeli. Každý má možnost alespoň trochu zlepšit svět nebo životy ostatních lidí.

Dokud se nejedna o sebevrazdu neda se smrt povazovat za ritual...A nechapu jak muzes tvrdit ze smrt neni nic tak hroznyho kdyz jsi nikdyn neumrel(a). Nebo se milim?

• Odpoveď: Rituál je chování, která má svá pravidla, opakuje se. Pro většinu lékařů je smrt rituálem. Pro domorodce je smrt rituálem. Smrt považuje za zlou ten, kdo se s ní nesetkává, má před ní strach. Strach z neznámého.

Kym nemas niekoho, na kom ti zalezi viac ako na sebe samom, smrt je fakt dobra diskusna tema...
Smrti sa bojime hlavne preto, lebo sa nas dotkne z druhej strany, od niekoho, koho milujeme. A ked zomrieme, ze zranime take mnozstvo ludi. Ked medzi dvoma ludmi existuje laska a jeden z nich zomrie, je to akokeby tomu druhemu zomrela druha polovicka. Existuje aj v zvieracej risi. Videl som opicu, ktora prisla o svoje dieta a nevedela sa s toho spametat po niekolko rokov..
Ak sa vam smrt zda byt v pohode, asi neviete co je to skutocna laska..

• Odpoveď: Nejde o to, brát smrt "v pohodě", ale přijmout ji jako součást života, smířit se s ní. Nic jiného člověku v tu chvíli bohužel nezbývá a kdo tomu vzdoruje, ubližuje sám sobě.

smrť to nie je len tak to je na cely zivot

smrt je jista

neim jak vam ale me je smtr debilni tema pac su zivej as budu mrtvej tak se tamato srancama budu zabivat ale do te doby si budu UZIVAT !!!

• Odpoveď: Dokud nemám hlad, neřeším, co budu jíst zítra? Dokud mi není zima, neřeším, co budu dělat, až začne mrznout? Dokud mne někdo nevyloupí, budu nechávat otevřené dveře do bytu? Budu si jen užívat proto, že zatím nejsem ve "sračkách"?

nemluvte o smrti prosím dověděla jsem se že mi umírá nejcennější člověk života ta co mě vždycky ze všeho vytáhla dokázala pomoct

• Odpoveď: To je život. Utíkat před tím, co se nám nelíbí a čemu neujdeme, nemá význam. Jediné řešení je smířit se s tím.

smrt je jen začátek nečeho nového krásnejšího nez je život nikdo neni nesmrtelny an emuzem tu byt večne i kdyz nam umírají lide ktere jsme měli strašně moc rádi nic stim neudelame a muzeme jen doufat že se s nmi zase jednou setkame na mnohem krasnejsim mistee nez je zeme a zivot!!!na rozlehlem paloucku kde nas budou obklopovat nadherne veci co v zivote nenajdes protoze nikdy nevis kdy prijde smrt a kdy zacne neco noveho uzivej svuj zivot den po dni a tak naplno jako kdyby to bylo naposled!!!

• Odpoveď: Možná to zní hloupě, ale na smrti je krásné, jak v přemýšlivých lidech rozvíjí fantazii :-)

Ze smrti strach nemám protože po smrti asi nic nebude.
Spíš mám strach ze způsobu smrti. Jednou jsme lidi tak se s tím musíme smířit že smrt je všude kolem nás.

• Odpoveď: Z čeho usuzujete, že po smrti nic nebude? Je to padesát na padesát.

ja chci umrit a tyto obrazky mi pomahaji jinak mas peknej blog pa:-*

• Odpoveď: Všichni občas chceme umřít. Málokdo z nás to ovšem myslí vážně.

to ano, zrnko piesku na plazi neznamena nic. ale skus si ho nevsimat, ked ti padne do oka :) viac kyslika do hlavicky zelam ved taketo dumanie nad smrtou je horsie nez smrt!zmysel zivota pochopime snad az po smrti-tak vam tu "nebostikom" zelam aby potom bolo co pochopit...

• Odpoveď: Lepší přemýšlet více, než méně ;-)

noc je temna a vlkodlaci vyji lidi se schovavaji nas pan nas vede proti armade mrtvich uz leta se preme viteztvi mam toho na vebu hodne tak se koukni a smrt tam taky je

• Odpoveď: Komerční odkaz byl z příspěvku odstraněn. Díky za pochopení.

Ahoj já se řídím heslem že smrt není zlá je to jen kus našeho života.Každý odchod někoho blízkého je smutný a traumatizujicí ale zároven není beznadějný. Zanecháváme zde sice svou tělesnou schránku ale naše mysl lépe řečeno mysl žije dál,i když v jiných sférách tak nezaniká. A až náš čas tady uplyne až naplníme svoje úkoly tak se s dušemi svých blízkých určitě setkáme a v tom je obrovská naděje.

tento obrazok je jak vyjadrenie zivota smutnych ludi mne aspon tak pripada krasny vyjadruje vsetok starch smutok

tak jak je tento plvní tak takhle se cítím už hooodně dlouho a ci to jednou plo vždy skončit

Já jsem věřící křesťan. Stal jsem se věřícím v 18ti letech. A věřím tomuto: Bůh stvořil člověka dokonale. Mimo jiné jako nesmrtelného. Člověk však padl do hříchu. Kvůli hříchu si každý zaslouží být od Boha věčně zavržen - věčnou smrt, ohnivé jezero. Protože Bůh je svatý a spravedlivý a žádný hřích nemůže tolerovat. Bůh je však také láska. Proto jen ze své nezměrné lásky nepřestal k lidem mluvit. Každému člověku nabízí záchranu, život věčný. Poslal na svět Svého jediného Syna Ježíše Krista, který jediný byl člověk bez hříchu. On zemřel na golgotském kříži za všechny hříchy všech lidí. Prolil svou svatou krev na očištění všech hříchů celého lidstva. Bůh tuto oběť potvrdil tím, že vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Pán Ježíš svou smrtí a vzkříšením přemohl hřích. Každý, kdo uěří, že Pán Ježíš místo něho zemřel a vstal z mrtvých, obdrží odpuštění všech hříchů a život věčný. Už také nežije jako dřív. Ale kdo odmítne oběť Pána Ježíše a neuvěří Bohu, bude odsouzen do ohnivého jezera a nebude mít již nikdy možnost záchrany.

je co si na smrti nepopsatelného,je to vlastně obávaný strach a zároveň uspokojení... je v ní vidět něco krásného vzhledem k fotografiím nebo obrázkům ale je tomu tak i ve skutečnosti? smrt je krásné téma pro mnoho směrů snad umění...a tohle je umění,je to nádherné vyjádření... děkuji za námět ke kresbě...

• Odpoveď: Děkuji za komentář, smrt je opravdu krásné téma. Možná i proto, že se mu lidé vyhýbají.

ahoj,je mi 18. v mych 14ti letech zemrel na rakovinu tatinek,ktereho jsem milovala nejvic..byll to strasny zlom meho zivota,velka bolest,velka ztrata.Byla jsem zly clovek,nevazila jsem si toho co mam,a byla jsem jakoby ovladana jakymsi dablem.Ale postupem casu a let citim,ze me to strasne zmenilo. V tuto chvili bych mohla rict,ze se nekdy ani necitim jako clovek,spis jako nejaka bystost.Rozeznam fales,dobro a zlo,,zajimaji me minule zivoty,čakry,duše,duchovni svet. Vim,ze jednou umru a verim,ze se tam s tatinkem sejdu.Dekuji za stranku,pekny den.

• Odpoveď: Ahoj, asi to nezní moc dobře, ale tyhle situace vždycky hodně dají. Každá na první pohled špatná věc přináší mnoho dobrého. I taková smrt ukončuje trápení. A umožňuje druhým trochu si přeorganizovat svůj postoj k životu. Ideální by bylo, kdybychom tyhle situace prožívat nemuseli, ale asi to tak musí být. Víra (nemyslím náboženství) dělá divy. Držím pěsti a děkuji za komentář.

ahoj,téma smrt je pro mě velice důležité,na Tvém orázku je smrt krásná,křechká,lechko pochytitelná a nebojácně přijatelná.Obrázek má hloubku a myšlenku,ale zároveň nic neříká,nic neobjasňuje,prostě jenom je stejně jako smrt.

• Odpoveď: Smrt je také jen myšlenka.

nevidím smrt jako myšlenku,je to něco co ti vezme vše a nebo pomůže od všeho.Je pravdou,že mnoho lidí se trápí MYŠLENKOU na smrt,ale to věcí pouze těch žijících.A pokud už to příjde doopravdy myšlenka se stavá realitou.

HUZJ.

Můžete se podívat na můj blog. Je tam hlavně napsáno, jak jsem se stal věřícím. Má internetovou adresu balanda.blog.cz.

Jako vše v této době,tak i smrt je jen zveličována.
Lidé se bojí věcí od jakživa. Bojíme se věcí,které nám nejsou známy. Tudíž i smrti.
Přitom je to jen velký paradox. Jak se můžeme bát něčeho,co je absolutně přirozené?
Dřív to tak nebylo. Lidé se nebáli. Věděli,že to přijde,ale dnes? Dnes,když se považujeme za mozky světa? Dnes,když se lidé označují za pány všecho živého na této planetě? Neměli by jsme konečně dospět k poznání,které by nám jen upevnilo názor,že se nemáme bránit tomu,co je dané?
Vždyť smrt je jen přirozený proces...
A přes to,že tohle všechno co jsem právě napsala,tak i já se svým způsobem bojím. Nevím co příjde. Také mám strach z neznáma. Bojím se toho,že přijde něco,co mi vyvrátí vše v co jsem věřila.Že zjistím,že jsem tolik let žila jen v hloupém omylu. Že bych se bála bolesti??? to nikoliv. Bojím se poznání...

ja se smrti nebojím ale chcu aby to už bylo za mnou mam už dost toho jak se mi nic nedaří a všichni ostatní mají štěstí JA CHCI UMŘÍT !!!