Zdravím, máš pravdu, předsudky jsou lidem často na obtíž, mnohokrát nám nedovolí dostat se pod povrch- jak věcí, tak i lidí.

Jenže, stejně jako vše, má i toto svojí druhou stránku a možná i několik dalších. Vždyť lidé někdy využívají předsudky ostatních k tomu, aby si ostatní lidi drželi od těla. Jsou lidé, kteří svým vzhledem i vystupováním vyjadřují "neotravuj". Je těžké k takovým lidem proniknout a když už k nim člověk pronikne, tak zjistí, že v sobě mají svůj vlastní svět, který je méně či více vzdálen tomu "normálnímu". Tímto způsobem si chrání svůj názor na svět a zjevují ho jen tomu, kdo prokáže dostatečné pochopení.

Nebo jinak, stačí se podívat do přírody, kde předsudky často zachrání život. Někteří tvorové se brání tím, že smrdí, že vypadají odporně- ve výsledku to dopadne tak, že nejsou loveni a ani sežráni.

A ještě jinak, nebýt předsudků lidstvo by již dávno vyhynulo. Kdyby lidé neměli předsudky vůči lvům, medvědům a dalším šelmám a necítili by k nim jisté rasové předsudky a strach, tak potom už by tu nebyl nikdo z nás, protože by jsme byli v jejich žaludku.

Suma sumárum; Předsudky jsou přirozené, je na lidech aby je přijali za své a pochopili je, možná potom, díky-tomu co nás prý odděluje od zvířat- rozumu a sebeuvědomění si, potom s nimi člověk dokáže pracovat. Předsudky nejsou jen špatné a bezúčelné, někdo je využívá a chrání se jimi.

• Odpověď: Na jednu stranu je mnohé pravda, na druhou si myslím, že jednání na základě instinktu (zmiňovaný boj o přežití v přírodě) a předsudků, je odlišné. Předsudek většinou nabydeme v tom, co se povídá, co nám druzí více či méně vtlučou do hlavy. Třeba i devědomky. Instinktivní jednání je vrozené a těžko ho ovlivňujeme.
  
  Předsudky určitě ochrání vnitřní svět mnoha lidí, kteří se třeba ze strachu neumí otevřít a jsou označování jako podivíni. Zvířata předsudky neznají, stejně jako třeba závist nebo nenávist. Je to čistě lidská vlastnost a i když někomu pomůže, myslím, že obecně až tak prospěšná není. Každý předsudek někomu uškodí.

Je neuvěřitelný, že tady pokaždý řešíš stejnou věc jako já. Neni tomu ani dva týdny, co mi v hlavě lítaly naprosto stejný slova - nakonec skončili i na papíře.

Předsudek je vlastně každý slovo, kterým něco popisujeme nebo označujeme.
Už jen "tlustá kniha" a někdo (většina) ji ani neotevře i kdyby bylo uvnitř napsáno třeba jen 20 slov, a třeba velmi velmi chytrých (nebo jinak zajímavých) slov, ale ta kniha je prostě tlustá...

Slova podobnýho významu, myslím si že jákýchkoliv, dokáže vyvolat vždy trochu jiný "předsudek".

Nemůže být předsudek slovem podobným k "názoru"? myslim, že v jistym smyslu ano, ale musim k tomu přistupovat u každého jeho vlastní mentalitou. Každý jednotlivý názor je subjektivní a to je si myslím předsudek. Co už není předsudek; názor více jednotlivců.

Předsudek je pěkná přirozená věc, která se může ošklivě vymstít:)

• Odpověď: S tou knihou je to hezké přirovnání. Lidé neokusí mnoho krásného jen proto, že jim to na první pohled přijde nepřínosné. Předsudek si utváříme na základě něčího názoru, většinou na pro nás neznámou věc. Je to náš mnohdy zkreslený názor na něco, co si umíme těžko představit. Můžeme se jím o mnohé ochudit, ale také před mnohým ochránit. Říká se, že zkusit se má všechno. Takové jednání v podstatě předsudky nepřipouští a nevěřím, že se s ním člověk nikdy nespálí.

Když to po sobě čtu, nějak nemůžu sám se sebou souhlasit. Ono to tak jednoduchý nebude:)

Mahish: Jo, já jsem si svůj komentář po sobě přečetl, než jsem ho odeslal. Párkrát jsem to přepsal, přeformuloval něco vymazal a nakonec jsem to chtěl vymazat celé a vykašlat se na nějaké přispívání. Pak mi bylo ale líto času a "práce", tak jsem to odeslal...
Každý smyslupný názor se cení, i když třeba vyzní trochu jinak než to člověk původně myslel. Jak bych tak řekl; slova nás omezují a někdy nám prostě neumožňují vyjádřit přesně to, co máme na mysli.

• Odpověď: Každého názoru si velmi cením. Nejpravdivější je sice většinou to, co nás napadne a napíšeme jako první, ale v tomhle jsou všichni stejní. Zdejší popisky u obrázků jsou většinou nejméně třetí verze.

Karel: Já to taky trochu překopal. Pak jsem si to přečetl (jak to vypadá z času příspěvku) po šesti hodinách...a jak to dopadlo:) Myslím si, že to co jsem napsal není úplně přesná "moje" pravda, ale kdybych ji chtěl napsat, tak je to asi na pořádnou zmatenou esej:)

Tak mě napadá, že předsudky jsou si ruku v ruce se zaškatulkováním...

Fotku jsem si prohlídla, text jsem si přečetla a přečetla jsem si i komentáře. Vše jen jednou. Moje zkušenost říká, že to tak není správné, že čteme-li něco poprvé, mnohdy vidíme především to, co chceme vidět, co je důležité z našeho pohledu. Teprve při druhém čtení vnímáme plně autorovo sdělení.
Takže teď budu psát o tom, co mně z textu utkvělo v paměti. Snad bude má reakce srozumitelná, bude bez úprav. Jinak se klidně ptejte.
Asi nikdo nezkusí vše a je na nás, co vyzkoušíme. Důležité je, jednou nelitovat toho, co jsme nezkusili. Ale nakonec nikdy na nic není pozdě. Myslím, že nejpravdivější reakcí je vždy naše první myšlenka. Nejpravdivější o nás, jací skutečně jsme, jak věci bereme. Pokud text opravujeme, opravený již většinou není naší přirozeností, našim vnitřním přesvědčením. Jen jsme si takové myšlení připustili a myslíme si, že by to tak mohlo být správně. Jinak bychom tam přece nechali původní text ! To, že pochybujeme o svém původním textu, tedy i o sobě, může být jen další předsudek. Stejně tak to však může být naše poznání, které jsme ještě plně nepřijali. Prostě 50 na 50. Také se můžeme opravami pokoušet o větší srozumitelnost našeho textu.
Myslím, že nejpravdivější je naše komunikace face to face, tedy z očí do očí. Kdy vidíme a jsme viděni, slyšíme, cítíme a můžeme se i dotknout. Stejně tak druhá strana.
Každá Tvá fotka a především text k ní, říká mnohé o Tobě. Mnohé, ne vše. Zároveň v ní člověk, aspoň já, vždy nacházím i kus sebe, kus svých myšlenek, svého poznání, svých jistot i pochybností. Pokud se týká předsudků, i já jich pár mám. Jedno mám však jisté, nikdy k nikomu nepřistupuji podle toho, co o něm říkají jiní. Ve vztahu s kýmkoliv beru jen své osobní poznání. Jo, a bez předsudků je život příjemnější.

"..., nikdy k nikomu nepřistupuji podle toho, co o něm říkají jiní. Ve vztahu s kýmkoliv beru jen své osobní poznání..."

Jsem rád, že nejsem sám;)

Obrázok veľmi dobre vystihuje jeho názov, je obdivuhodné, ako dokážeš stvárniť obrázkom niektoré životné pravdy... Ale vieš, je to o ľuďoch, to znamená o mne... aj o tebe... či myslíš, že teba sa tieto veci netýkajú? Že si vskutku iný ako tí ostatní?

• Odpověď: Kdyby byli všichni lidé stejní, nepotřebovali bychom tato slova, nemuseli bychom některé věci vůbec pojmenovávat. Kdyby se mě tyto věci netýkaly, nepíšu o nich. Neříkám, že předsudky neznám, hlavně v minulosti jsem byl jimi dokonale pohlcený. Dnes mám spíše zkušenost, že lidé - řekněme méně krásní - mají o nějaké to kolečko v hlavě více. I to jsem se snažil v obrázku říci.
  
  Důležitá je i snaha, i když nám dnešní společnost tvrdí opak. Tohle není o idealismu, ale o pojmenování problémů a nástinu důsledků.

Mně osobně se tenhle obrázek moc nelíbí, nezdá se mi vystihující. Obrázku bych dal 3/10, popisek, či myšlenka, se mi ale líbí. Jako Zatraceného bych si představil schoulenou kreaturu v koutě, bez jedné končetiny, pokřiveného... Pouhý obličej to podle mne nemůže vyjádřit. Celkově se mi na DarkArtu nelíbí přílišné zaměření na tvář a oči, když některé věci by se daly lépe vyjádřit postojem celé figury, nebo nějakým objektem (sekera, plyšový medvídek). Mockkrát se mi stalo, že ve mne obrázek, potažmo fotka, vzbuzovala dojem diametrálně odlišný od autorova.

• Odpověď: Dark Art není zaměření na tvář, to jen mé podání je takové. Přijde mi to naopak výstižnější a explicitnější. Sice na fotkách nevyniknou jiné výrazné prvky, mohu se ale zaměřit lépe na mimiku a výraz. To, že v lidech mé obrázky vyvolávají jiné pocity, než zamýšlím, je docela běžné, stává se mi to často i v jiných galeriích. Buď to neumím podat, nebo mě nikdo nechápe :)

..co bylo Majkle dřív..Vejce nebo Slepice...hmm..dělal jsi někdy obr.
k popisce?...a kolikrát?...co se týče Těch předsudků...hmm...no ne-cháme na Hlavě a někdy si to vyříkáme u Pivní pěny..s gustem jsem ty staré emajly smazal..,ale s lidskou pamětí to tak jednoduché není...a když je to do živýho...tak je to jizva tuplovaná...Coby člen té nejspodnější Kasty naší společnosti(ehm
..Trhní..)jsem na předsudky obzvlášť Háklivej...a jaksi se mezi Vyššími Kastama až příliš rozmohly...a chudej Plebs je něco under..
To tady Nikdy nebylo a tenhle rádoby kapitalismus se mně též nelíbí...a navíc je podpora Pánů nahoře...nic dobrého Česko nečeká..názor Tuláka po Hvězdách a příležitostného Homlesa..he
Marcel Zvon

• Odpověď: Vejce se nemá z čeho vyvinout, kdežto slepice ano. Jen bych chtěl vidět historicky prvního ptáka, který vejce vyplodil. Ale teď vážně, s předsudky je to těžké už jen proto, že vznikají v pocitech nejistoty, nepochopení, nepoznání. Každý musí mnohokrát zjistit, že se v jiném spletl, aby pochopil...

tvé úpravy fotografií jsou opravdu pozoruhodné ... musím dát link kamarádovi, jelikož tohle je jeho vkus (sám podobné věci zkouší) ale na internetu jsem se ještě s takovýmito úpravami nikde nesetkal-pravda, že to nevyhledávám ... :) ovšem musím ocenit tvé výkony

• Odpověď: Ať se kamarád zastaví a nechá zde odkaz na své práce, lidé se těmto věcem moc nevěnují.

nebol si pri tvorbe tejto, ale aj inych fotografii v tejto sekcii, inspirovany hrou Silent Hill? bo mi to trochu pripomina..

• Odpověď: Nejen Silent Hill mne inspiroval, vlastně všechny vizuálně podobné motivy z filmů, horrorových počítačových her, ale třeba i staré plakáty a webové galerie. Nic z mých obrázků však nejsou plagiáty ani kopírování nápadů.

nasla som pekny obrazok.. pozri si: http://www.artworld.si/sorrow_my_soul-a1463.art

• Odpověď: Děkuji za tip, v tamější galerii lze nalézt hodně podobných pěkných kousků.

hasta el dia de hoy la imagen más aterradora que vi. no puedo mirarla por mucho tiempo, me asusta, en serio. felicitaciones

basura esta imagen no es nada

máš pravdu předsudek je z nepochopení a znechucení...právě proto ve mne tyto pocity nevyvolala ani tvůj obrázek...
když se na něj zpětně podívám, vyvolává ve mně spíš soucit

• Odpověď: Je fajn, že lidé nahlíží z různých úhlů. Jen díky tomu máme elektřinu, solidaritu, hudbu, ale i bezradnost a miliony zmařených nejen lidských životů.

je to možná znázornění které může vyvolat strach,,,,, ale co je vlastně strach je to pocit u kterého se nám potí ruce a zrychluje tep a co nám to vlastně dá? nic... a proto si myslím že i kdyby to mělo někomu vyvolat nechut je to i přesto krásné a má své kouzlo...

Co se předsudků vůči lidem týče, jsou užitečné. Často se nám někdo nelíbí a my nevíme proč. Příroda nás ale vybavila vnímáním podprahových informací.Vnímáme pach, tvary těla, chování, pohyb... a náš mozek bez našeho vědomí hodnotí. Odhalí nemoc, genetickou nevhodnost potenciálního partnera, nebezpečí napadení atd. Ale krása i ošklivost člověka jsou souhrou fyzických i duševních vlastností. Osobně preferuju ty duševní. Tvá fotka ve mně evokuje násilí, pohled na ní je mi odporný, to znamená že z uměleckého hlediska splnila perfektně účel.

• Odpověď: Ondro, to, co opisuješ, nejsou předsudky, ale instinkt nebo podprahové vnímání. Předsudek je názor nabytý na základě neobjektivních informací (např. z názoru někoho jiného).

Pokud to bereš jen takhle, pryč s předsudky, na co si přijdeš sám to je nejcennější.