Sampl

Vzorek nahraného zvukového materiálu. Jedná se většinou o krátkou stopu obsahující zvuky hudebních nástrojů, bící či perkusivní zvuky, ale i mluvené slovo, zpěv, nebo různé ruchy a efekty. Abychom takovýto vzorek mohli poté používat v digitálním prostředí, a to ať v SW nebo HW sampleru, je nutné jej nejprve zdigitalizovat. Digitalizace zvuku probíhá tzv. vzorkováním. U tohoto procesu je nutné se nejdříve rozhodnout, v jaké kvalitě budeme zdigitalizovaný vzorek potřebovat. Kvalitu digitálního vzorku určují dva parametry. Prvním je vzorkovací frekvence, která nám udává počet vzorků za jednu sekundu a měří se v Hertzích (Hz). Pokud tedy budeme mít sampl o vzorkovací frekvenci 44,1kHz, znamená to, že vzorkovací algoritmus odebíral při digitalitzaci 44 100 vzorků za jednu sekundu. Logicky čím vyšší vzorkovaci frekvenci použijeme, tím bude sampl vice odpovídat realitě. Druhým neméně důležitým parametrem je tzv. bitové hloubka. Ta definuje, jaké množství informací se použije k definici jednoho vzorku a je určena počtem bitů (b). Čím větší bitová hloubka, tím lepší dynamika zvuku a kvalitnější reprodukce.

Dále je nuno se rozhodnout, zda digitalizovat vzorek stereo nebo mono. Pokud máme zvuk již nahraný jako mono (např. bicí, nebo zpěv), je zbytečné jej převádět do sterea, jelikož tím nic nezískáme. Algoritmus pouze zdvojí mono signál a z pravého i levého kanálu uslyšíme totéž, což je stejné jako mono. Pokud digitalizujeme např. polyfonický syntetizér, nebo smyčcovou sekci, vyplatí se samozřejmě vzorkovat stereo, abychom uchovali prostorovou polohu zvuků. Příklad: pokud digitalizujeme sampl a zvolíme vzorkovací frekvenci 44,1kHz, bitovou hloubku 16b a stereo, odebere algoritmus pro každý stereo kanál 44 100 vzorků zvuku za jednu sekundu a na digitální definici zvuku každého vzorku použije 16 bitů (kvalita 44,1kHz, 16bit stereo odpovídá standardu audio CD). Od kvality vzorku se samozrejmě odvíjí i jeho velikost, tzn. datový prostor, jaký zabere na harddisku HW sampleru, na sample CD, nebo v paměti našeho počítače. Tady lze použít velice jednoduchý vzorec.

V = t((vf x bh) / 8) (mono)
V = t(2(vf x bh) / 8) (stereo)
V – velikost
Vf – vzorkovací frekvence
Bh – bitová hloubka
t – čas v sekundách

(aby výsledek vyšel v bajtech, je nutno ještě vydělit 8, pokud výsledek podělíme ještě 1024, vyjde nám velikost v kB)
(pro stereo je nutné násobit 2, jelikož se zaznamenávají dva zvukové kanály)

Samply pro svou hudební produkci můžete v současné době získat v celé řadě formátů. Pro softwarové použití je nejrozšířenějším formátem WAV(AIFF), audio CD, nebo různé nativní formáty softwarových samplerů (Battery, GigaSampler, Halion atd.). HW samplery používají často pouze svůj vlastní nativní formát (AKAI, Yamaha, EMU atd.) Pokud tedy volíte, jaký sampler zakoupit, je důležité si nejdříve zjistit, jaké zvukové formáty podporuje.